Adept se vydal za filmovým režisérem na penzi, jehož dílo jsme měli v úctě, aby se svým filmem přiblížil k myšlení, cítění a tvorbě; tedy udělal film. Okolnosti tomu chtěly, že zůstával se starým mužem, a na film na čas pozapomněl. Když starý režisér umřel, adept si připadal opuštěný. Doba, po kterou se setkávali, ho naplnila, ale nevěděl, jak naplnit předsevzetí, přestože jsme věděli, jak se dělá film.